Pojedeme-li z Libé na západ nedaleko za obcí, asi 700 metrů, nepřehlédneme na vyvýšenině u silnice malebnou kapličku, které se pro její barvu říká Bílá kaple.

Moc toho o ní nevíme, snad jen to, že byla snad vystavěna v 18. století, protože je už zachycena v mapách Prvního vojenského mapování, které probíhalo v letech 1764-1768. V 19. století byla upravena v klasicistním slohu. Po druhé světové válce vesele chátrala a opravena byla až v roce 1976, což jí pravděpodobně zachránilo život. Jde o drobnou sakrální stavbu obdélníkového půdorysu se štíhlou věžičkou vztyčenou nad průčelím. Vzhledem k tomu, že jde kapli výklenkovou, podstatnou částí stavby je výklenek. Říká se, a je to opravdu jenom pověst, že kapličku nechal vystavět jeden z Zedtwitzů, majitelů zdejšího panství, která se provdala na sousední panství. Protože se jí však stýskalo, nechali ji rodiče na tomto návrší postavit kapli, aby vždy, když se podívala z okna svého nového domova, uviděla kapli a věděla, že tam někde je její rodný domov.

Podle podrobnější verze kapličku postavil pán na Libé Clemens hrabě von Zedtwitz (dědeček Franze von Zedtwitz) v roce 1870 pro svou dceru Karolínu, která se provdala za Karla Herra z Kaceřova(něm. Katzengrünu) u Chlumu svaté Máří. I podle této verze Karolinu sužoval stesk po domově a tak tatík nechal postavit kapli, která bíle natřená krásně svítila v luční zeleni. V zimě to bylo asi horší. Karolina tak každý den mohla vidět kousek svého doma a lépe si zvykla.

Rozjel jsem se do Kaceřova, abych pověst ověřil.

Bílá kaplička u Libé – ověření pověsti

Do Kaceřova to není daleko. Nějakých 26 kilometrů. Barokní zámek v rekonstrukci najdeme snadno na návsi. Je součástí zemědělské usedlosti naproti obecnímu úřadu. Ještě si povšimneme barokního sloupu svaté trojice a kaple Nejsvětější Trojice na břehu Libockého potoka. Malebné zákoutí. A co legenda? Bohužel nejsem schopen říci, zda se dá z okna kaceřovského zámku dohlédnout k Bílé kapli u Libé. Ale návštěvy Kaceřova jsem nelitoval. U výjezdu z obce jsem se ještě zastavil u barokní sochy Antonína Paduánského držícího na zavřené knize dítě a již jsem se vracel zpátky na Ašsko.

Zajímavým vodítkem k osvětlení legendy by snad mohly být zbytky pradávného kruhového tvrziště v Kaceřově. Tvrziště mělo průměr 18 metrů. Centrální pahorek ringvalu má rozměry deset na jedenáct metrů a své okolí převyšuje o dva metry. Písemné prameny k nejstarší kaceřovské tvrzi se však nedochovaly. Najdeme ho poměrně snadno na prudkém svahu východně nad zámeckým rybníkem. Překročíme potůček skákající přes kameny a podél strmé úvozové cesty vystoupáme k tvrzišti. Přehlédnout ho nemůžeme. Leží nepoměrně výš než barokní zámek a nebýt hustého vzrostlého lesa, dovedu si představit, že by se odsud dalo dohlédnout až k Bílé kapličce u Libé.

Tahle varianta zase neodpovídá časově. V roce 1870, kdy se Karolina přestěhovala do Kaceřova, tak už tvrziště dávno neexistovalo. Je docela možné, že legenda o Bílé kapličce, odráží nějaký starší příběh s hlubším podtextem, Kaceřov leží směrem k významnému a esoterickému místu Chlumu sv. Máří. Je docela možné, že se v novodobé pověsti odráží povědomost o jakési geomantické linii, cosi na způsob leylines, Libá-Kaceřov-Chlum. Mohlo by jít i o zbytky vědomostí o dávné strážní soustavě. Kdoví?