Dějin Karlovarského kraje a vůbec českého pohraničí (a německy mluvících oblastí dodejme) se úzce týká činnost společnosti Schlaraffia, která byla založena dne 10. října 1859.

Je definována jako recesistická společnost, hra, v níž si podle přesných pravidel její členové hrají na rytíře. Koncem třicátých let již pracovalo 423 místních organizací. Cílem spolku bylo pěstování přátelství, umění  humoru. Pro jednání spolku byly vedle složitých pravidel a přehnané obřadnosti, parodující společenské zvyklosti také užívání archaické němčiny. Členství ve Schlaraffii mělo svá složitá pravidla a stupně až po jmenování rytířem se zvláštním jménem. Bylo  toho samozřejmě mnohem víc, ale to nechme na jindy.  A to s tím slibem, že se budeme věnovat Schlaraffii na Chebsku a samozřejmě i symbolice schlaraffů.

K dějinám Schlaraffie přispěl i Arno Pařík svou statí „Neznámý Julius Singer“, kterou uveřejnil ve Sborníku pro ex libris a drobnou grafiku (Praha 2009).

   Pro většinu z nás je Julius Singer skutečně neznámý. Narodil se 18. 6. 1880.  Po uměleckých studiích,  se pokoušel uplatnit v oblasti užité grafiky. Poznamenejme, že jeho stopa se ztrácí v prosinci 1938 a co s ním bylo dál, nevíme. Je pravděpodobné, že kvůli svému židovské mu původu emigroval do Anglie, ale jisté to není. Zkrátka, kde a jak skončil, nevíme.

  Již z doby první světové války pocházejí náčrty pro plakáty, na nichž jsou starší muži se šaškovskými rolničkami ze společnosti Schlaraffie.

Z let 1911 až 1923 je známo 25 realizovaných exlibris. Většina z nich vznikala pro jeho přátele lékaře, lékárníky, právníky, hudebníky, kteří byli členové pražské Schlaraffie. Členem Schlaraffie se Singer stal zřejmě krátce po svém příjezdu do Prahy a její symboly se v jeho exlibris často objevují. Je nutné je studovat pozorně, protože jsou plné vtipu a symbolů.

Jmenujme exlibris pro dr. Alfreda Soyku, kde vidíme šaška s rolničkami na hlavě a sovou na ramen. Sám dr. Soyka je představen jako lučištník s psacím perem (!) jako šípem (Soyka byl povoláním kriti) na pozadí silueta Hradčan se schlaraffským heslem „In arte voluptas“ (V umění je rozkoš).

  V kompozici exlibris pro Paula Kahna vidíme emblematickou postavu středověkého šaška se sovou na rameni, erbem s kohoutem a hradem, meloucím v mlýnku kávu.

Schlaraffské motivy má i exlibris JUDr. Eduarda Kleinschnitze : v širokém oválu mezi dvěma paragrafy vidíme budovu pražského Rudolfina. Na oválu sedí sova (výr) a šašek s rolničkami, který z rohu hojnosti sype kartičky s písmeny dávající dohromady slovo Schnitzl.

I na exlibris Oscara Altschula vidíme šaška s rolničkami, jemuž sedí nad hlavou sova (výr). Šašek drží roh hojnosti, z něhož se sypou hudební partitury.

Velice pěkné (i když bez zjevné schlaraffské) symboliky je exlibris pro MUDR. Alfreda Hocka s postavou krysaře sedícího na rozevřené knize. Místo krys jej však následují staré rozevřené knihy.

Za pomoc s přípravou tohoto příspěvku, jakož i za poskytnutí podkladů děkuji Galerii Karla Fleischmanna